Dlouho byl klid. A spaní bylo moc klidné, takže dneska v noci jsem zase nemohla spát. Celého Hause sem byla napůl vzhůru napůl spala, pak se bedna vypla a já ožila.

...

Už 13 minut tady sleduju ty zelené digitálky, minutu po minutě... Je to sice jen chcvilka, ale teď večer se všechno vleče. Je strašné ticho a klid. Je to k zbláznění, když chcete spát a nejde to. Doma bych zapla TV, šla ke kompu, pustila mp3. Tady to nejde.

Nervy pracují a já jdu na wc, cestou si vemu blesk a v kuchyni si ho prolistuju. Když se vrátím, tak si říkám, že by to mohlo být lepší... Jenomže záda otočená mým směrem mi říkají opak...

Dalších x minut a já po sté počítám flašky na skříni - 14. Počítám tenké proužky světla odrážející se od žaluzií, cokoliv jen tak nečumět do blba. Je to divný, ale ani hlavou se mi nic nehoní, pusto prázdno.

Je půl jedné a pořád nic...

Sice to trvalo, ale nakonec jsem to zalomila...

...

V lékárničce, jsem našla zbytek Prothazinu. Dala mi to dotorka, když sem byla nemocná a pořád se budila. Nějaké slabé prášky na spaní. Pro příště.