† 04. 02. 2009 | kód autora:
RT1Neuvěřitelný strach a obavy, to je to co mi teď svázalo, ruce a srdce.
Nejsem už malá holka, ale z některých věcí mám fakt strach. Nevím, jak to popsat, je to šílené a třeba si jen moc všímám některých věcí. Ale vidím před sebou co už jsem viděla. Náznaky, změny... a pak ... ! Pořád mám v živé paměti to, jak mi bylo.
† 04. 02. 2009 | kód autora:
RT1Tohle není on, co se děje?! Jednoslovné případně smajlíkojidní odpovědi?! Co to je?!
Takhle to nemá být...
Tyhle řádky jsou o všem, o všem co mě bolí. Jsou o tom, že je to divné. jsou o tom,že si připadám jako bych tohle už jedno zažila a konec pěknej nebyl. Tyhle řádky jsou slané, jsou nejisté a roztřesené.
Jsou o mé nejistotě, která mě rozežírá zevnitř. Jsou o krvácejícím srdci, které neví co by. Jsou o tom, že si myslím, že se blíží **.
† 04. 02. 2009 | kód autora:
RT1Nevím, proč ale mám divnej pocit. Začíná mi to připomínat vztah s Vosou. ajak to pak dopadlo. Přitom v sobotu, neděli... Přece není takovej, aby mi řekl, že mě má rád a pak mě poslal do háje. Je to sice jenom chlap, ale je "můj". Miluju ho a te´d si nedokážu představit, že bych byla bez něj. To už mi rovnou můžete dát provaz :(
Snad je to jenom školou , tím, že se málo vidíme... Já nevím. Snad... Kdyby něco, tak snad řekne, že se mu něco nelíbí... Zase to snad..
Nesnesitelně mě bolí hlava.
† 04. 02. 2009 | kód autora:
RT1Jít pozdě spát a chtít pozdě vstát, abych co nejvíc oddálila prouzení do nového dne nepomáhá. Chci se vyhnout té nepříjemné věci, která mě čeká. Nechi napsat ty emaily jestli mi dají ještě šanci na napsání zápočtu.
Kdybych mohla, tak budu spát celý den a pořád... Probudit se, tak s indexem bohatším o dva zápisy...Kéž by, bylo by to fantastické. Ale nebude.
† 04. 02. 2009 | kód autora:
RT1Takže v prvé řadě... Jsem ještě tady, ještě jsem to s pisálkovstvím nezabalila.
Pravda od posledního příspěvku neuplynolo tolik času, ale situace už je trochu klidnější. No spíš bych řekla, že ji tak neřeším. Nechávám ji zatím být. Stejně se k ní jednou budu muset vrátit a nějak to zvládnout.
A když se to nepovede, tak se z toho nepo*! protože,rozhodně po sobě nenechám nikoho vozit. Ať jde o kohokoliv. (Páč, tak neschopná, jak si oni možná myslí, fakt nejsem.) Howg!
A tímto lechtám ego svému, on ví :) A ještě někomu, oni se třeba poznají... Takže díky za pátek.
Takže můj statut polostudenta pokračuje :) Ve středu jdu na eko, u kterého už sedím týden.. Bohužel můj krásnej rozvrh kdy se jakou ot. vzal za své tenhle víkend. Kdy mi naši + pár dalších lidí, dokonale zamotali moje plány, takže nakonec všechno dopadlo úplně jinak než bylo naplánováno. Plus jedna hodně nečekaná kopmplikace (zdravotního charakteru) mi teď hodně stěžuje život, takže ji jdu zítra řešit.
p.s. Vyměním dolní porouchanou půlku, za dolní zdravou půlku :)
No ještě k té ekonomii... Při učení asi vzníká nějaká červí díra, kterou se ztrácí čas. Páč sedla sem s k němu cca 10:00 a když se podívám na hodinky, tak bylo 12:00. Hups, to letí. No zbývá mi ještě 5 otázek + opáčko=> 2,5 dne. Tak snad to stihnu. :)
Btw. Asi si udělám hitparádu svých nej (šílenějších, horších, blbějších, rozhazovačných ( nemůžu najít slovo odvozené od rozhodit...jako, že me něco rozhodilo :) ) snů. Páč dneska zas jeden přibyl. Kam já na to chodím... A je fakt, že po tom i dobrovolně vstanu, protože jsem ráda, že to byl fakt jenom sen. Brrr, ješte teď mi z toho není dobře.
A to by pro dneše stačilo...
† 04. 02. 2009 | kód autora:
RT1 Co to děláš?!
Začátky jsou vždycky slibný a dojezdy krutý...
Krásné ránko, kolem 7, nevadí :). Krásné všechno a konec s flaškou v ruce!
Asi mě to fakt baví se v tom máchat, litovat se. Jo, to mi jde.
Ten jeden hlt, se mnou pěkně zamával. Není se čemu divit, když 14:15 teprve snídám. Už ani to jídlo mi pořádně nechutná.
Dámy a pánové oficiálně jsem asi skončila. A neoficiálně, vyšlu S.O.S. a pak teprve dostanu přes hubu! A to stojí za napití! Tak na zdraví! Chutná to jako dezinfekce... ti Rusové jsou ,ale prasata.
Tahle umrtvovací kůra se mi začíná líbit, jen doufám, že můj žaludek ji vydrží
Ani nevíte kolik věcí mě za ty poslední dva týdny napadlo. A že to nebyli zrovna 2x příjemné věci. Od extrému k extrému, ani se je sem neopovážím psát. Počítání peněz, abych mohla vypadnout. Chystání si důležitejch věcí, který jsou potřeba pro samostaný bydlení... Jak , kdy a kde.
Mám studenou snídani-oběd nebo co to ksakru je.
Snění s otevřenýma očima o tom, jak tohle krásně skončí a všichni budou šťastní.Ne na pohádky nevěřím. Ani ten princ na bílým koni nepřijede.
Když jsme u těch princů... Jdu se napít. To je hnus.
Jak to říkal? Usměj se, sluníčko. Ne, promiň sluníčko už není a jen tak nebude. Nechci přilívat olej do ohně, tak jsem zticha. Ale sou věci...který.... !
Give me a *!
Další dávka vodky, už vím proč tolik lidí chlastá... když ono to tak krásně pomáhá! Hřeje... Chtěla bych jít ven... a už se sem nevrátit :0/ Asi sem se vážně zbláznila.
† 04. 02. 2009 | kód autora:
RT1Vystoupila a šla zpátky. Po pár minutách byla tam, kde je velká várka jejích vzpomínek. Dívala se na ty zasněžené stomy, zasypané podzemky a zmrzlou zem. Vracela se k dobám, kdy tam byla každý den, kdy stáli venku a nic je nenutilo jít domů. Vzpomínala na dny, kdy se každý víkend scházeli tam u té lavečky a prázdné flašky házeli za sebe.
Tenkrát bylo všechno jasně dáno. Vše nalinkováno, jako v sešitech. Žádné otázky, žádná nejistota. Ne jako teď.
Kdy nemůže spát. Kdy jí zmizel z tváře úsměv. Kdy je věčně myšlenkama jinde. Kdy i to co jí dělalo radost, ji ťed spíš nutí k pláči. Kdy nedokáže být šťastná ani když by chtěla.
Jen včera, aspoň na chvíli, to byla zase ona. Ta stará známá. Ale přišlo ráno a klid je pryč. Není na co se těšit, není z čeho mít radost. Proto ráno radši odešla. Nezvykle brzy. S pocitem, že dělá dobře. Že udělá líp, když odejde.
Nechce přidělávat starosti...
† 04. 02. 2009 | kód autora:
RT1 Jsem dole. Jsem kur*vsky dole.
Je mi jasný, že algebru nedám a matiku jakbysmet. co bude potom? Pěknej vichr, bohužel nevím co s tím. Na zázraky nevěřím. Můžu si sbalit svejch pět švestek a jít do háje, ale není kam. Peníze co byli navíc, spláchli Vánoce.
Doprdele...celej můj život je jeden velkej průser!
† 04. 02. 2009 | kód autora:
RT1Je to blízko...
Každým dnem blíž a blíž a já pořád nevím co bude potom. Všechno bude jinak, nějak bude. Vždycky bylo, ale jak. Když otevřu oči, nic nevidím, buď je všude černo nebo naopak. Do oken září čerstvě napadaný sníh odrážející se odevšad.
Všude je zima, všechno je bez chuti. A i to málo radosti se zvrtne v divný ticho, který je moc nahlas. Stačila chvilka a bylo to v háji. Ranní dávka nechuti cokoli dělat a zase to trapné ticho. A snaha aspoň něco říct.
Nedívám se, jen koukám nikam. chtěla bych toho tolik říct a tolik udělat , ale radši zůstávám ležet. Je to bezbolestnější. Donutím se vstát a obléct. Něco sníst. A za každým slovem mi zvoní v uších, že tohle bude průser. Velkej, obrovskej.
Řešení je spousta... Jedna, dvě, tři... Hlavně to jedno se mi pořád vrací, dokolečka dokola.
Ale ještě je čas...
† 04. 02. 2009 | kód autora:
RT1To mi ten rok pěkně začal. Nejdřív sem byla vůbec ráda, že jsem se dožila půlnoci. Ne, nebyla jsem tak moc na káry, ale je pravda, že za to může letošní bílé. Pak jsem si jen potvrdila mé obavy z příštího týdne, který bude brutální. A asi i poslední oficiální... A do toho všeho mi otec sňedl poslední Strepsilsku, která doma byla. Takže krček se pěkně ozývá. Fakt úžasnej začátek novýho roku :(
Ale aspoň, že některé věci se nemění a zůstávají...
Copyright © 2008-2012 Hups.cz. Všechna práva vyhrazena.
